Historie

Raduň, dům čp. 50 (tzv.. VOŠÁRNA)

Technické památky jako doklady výroby jsou fenoménem této doby. Týká se to jak objektů, které  vznikaly v době průmyslové revoluce od 2. poloviny 19. a ve 20. století, tak těch dávnějších,  které se nedochovaly v tak hojném počtu, o to jsou vzácnější. A k těm patří tzv. Vošárna (z německého Waschhaus) v Raduni.    

Tradice místa hovořila o tomto objektu jako o zámecké prádelně a sušárně, ale představa o tom, jak fungovala, byla nulová. A právě rekonstrukce objektu, jak probíhala od roku  2008  až do roku 2011, byla plně využitou  příležitostí tuto mezeru doplnit.

Dům čp. 50 je kulturní památkou od roku 1958. Na zámeckou prádelnu byl přestavěn v letech 1823 – 1826 z komornější  pozdně barokní obecní prádelny, a takto byl využíván  do roku 1945. Pak již do počátku osmdesátých let minulého století sloužil pouze obytným účelům a následně byl opuštěný. A tehdy začalo nezadržitelné chátrání.

V devadesátých letech získali objekt soukromí vlastníci, firma STAFOS. Přes neujasněný podnikatelský záměr byly v roce l995 podniknuty nezbytné kroky k jeho záchraně, když byl z prostředků Okresního úřadu v Opavě poskytnut  příspěvek  na opravu střechy a statické zajištění. Práce ale nebyly dotaženy do konce a objekt dále chátral. V roce 1998 byl dům čp.50  zařazen  mezi ohrožené a nevyužívané kulturní památky, kde figuroval téměř deset let. Majitelé -  firma STAFOS, se dostala do bankrotu a následovala etapa soudních exekucí. Následovaly dražby. První  v roce  2004 nebyla úspěšná.

Z iniciativy místních občanů Jana Illíka, Rostislava Müllera, Lumíra Majnuše a Pavla Illíka v roce 2007 vzniklo Občanské sdružení Vošárna, které si dalo za cíl tento objekt zachránit pro další generace. Toto sdružení iniciovalo u finančního úřadu dražbu a 18.10.2007 vydražilo Vošárnu za 51 000Kč. Byl nejvyšší čas.

Ještě téhož roku byla  stavba kompletně zaměřena a byly zahájeny  průzkumy, dokumentující a interpretující nálezové situace před i v průběhu památkové obnovy, včetně záchranného archeologického výzkumu. Především v interiéru tak byly odkryty a podchyceny cenné doklady o systémech fungování hospodářsko-provozních staveb tohoto druhu. Nejhodnotnějším objevem byla sestava se zrcadlově postavenými nikovými topeništi a obslužnými cihelnými  podestami ve střední části vstupní síně a k nim protilehlé základy a konstrukčně-technické doklady po otopných tělesech-vyvařovacích kotlech v navazujících místnostech.  Existence nikového topeniště je v oblasti  severní Moravy a Slezska zcela ojedinělou záležitostí. Podle způsobu obsluhy jde o vytápění nepřímé, tj. topení s přikládáním  z vedlejšího prostoru, v tomto případě ze středové partie vstupní síně. Je to princip typický pro „černou kuchyni“ s  odvodem dýmu k otevřenému, dymníkovému ústí komína. Kotle či případně kamna v navazujících místnostech produkovala pak již pouze teplo. Oboustranný systém obsluhy dvou samostatných topenišť má téměř kompletně dochované otvory - segmentově zaklenutý nakládací otvor, otvor pro odběr popela, vyústění kouřových sopouchů. U jedné z podest se pod odběrným otvorem dochovala sběrná vana na žhavý popel. Pro odtah kouře sloužil částečně dochovaný velký zděný dymník převáděný v půdním prostoru do jednoho komínového tělesa. Na zdivu byla sporadicky zachovaná tenká „spečená“  izolační vrstva lepenice s vysokým podílem hlíny, kterou je možno ze zvykové setrvačnosti chápat jako izolaci; takto se vymazávaly ještě dřevěné komíny. Jako izolaci v interiéru trvale zatěžovaném vodními párami lze interpretovat také dehtové nátěry zdí, které byly odkryty pod části omítek.

Unikátním detailem byl nález železného poklopu s táhlem v klenbě jedné z místností v pozici nad  kotlem, plnícího funkci  odvodu par a teplého vzduchu do podstřeší, kde byla velká sušírna prádla. Dvě úrovně pásových vikýřů ve střešní konstrukci naznačují, že tato podkrovní sušárna  mohla mít také více úrovní.

Záchranný archeologický průzkum přispěl k poznání dalších detailů zachycením tři úrovní zadláždění  a systému kanálků pro odvod odpadní vody s vyústěním průrazů obvodovým zdivem směrem k potoku. Tyto otvory zůstaly otevřené mírně nad úrovní podlahy a kanálek nebyl předlážděn, takže mohlo docházet i k odvodu části kondenzované vody provázející proces intenzivního vyvařování. Samozřejmou součásti provozu bylo bělidlo u potoka.

Nejen v regionu je takto v plném objemu a s autentickými atributy funkce  dochovaná stavba tohoto typu  zcela ojedinělá.

Památková obnova, podpořená účelovými finančními prostředky z Havarijního programu MK ČR, začala  opravou střechy. V roce 2008 byl vztyčen krov a položena lepenka, v dalším roce byla střecha pokryta  břidlicí.

Od roku 2010 byla rekonstrukce spolufinancována se značné části s podporou Regionálního operačního programu Moravskoslezsko, přerozdělující dotace z fondu Evropské unie. 8.7.2010 OS Vošárna ve spolupráci s OS KST Slezan Opava podepsali smlouvu o poskytnutí dotace z Fondů Evropské Unie s Regionální radou regionu soudružnosti Moravskoslezsko. Předmětem dotace byl projekt ,„Rekonstrukce kulturní památky Vošárna na společenské centrum obce Raduň”. Celková finanční náročnost projektu byla 5 804 527Kč a z toho činila dotace 92,5% což je 5 309 525Kč


Zásadní podmínkou pro úspěch akce bylo nalezení smysluplného využití objektu, jeho zapojení do života obce při zachování památkových hodnot architektury. V tomto smyslu byla nalezena optimální shoda pro zřízení „Společenského centra Vošárna” jako místa pro společenské setkávání zájmových spolků a občanů Raduně. Projektová dokumentace, zpracovaná v roce 2009, dokázala sladit nároky na zachování hodnot historické  stavby a  současné požadavky na  technické normy, kladené na stavby občanské vybavenosti. Řada autentických detailů, odkrývaných v průběhu rekonstrukce, pak byla zapracovávaná do řešení tak, jak požadovala metodika památkové péče.

Mezi nejvýznamnější dochované a prezentované prvky interiéru, kromě kleneb, patří střední část síně s topeništi. Celý tento prostor byl zaklenut s vyústěním do dymníku, odlišeného strukturou omítky s vnitřní omazávkou, a protaženého ve zkráceném objemu do podkroví, kde je celá konstrukce uzavřena skleněnou deskou umožňující průhled. Přes nutnost zateplení podkroví neutrpěl tento atraktivní prostor jako celek, a i tady došlo alespoň k částečné prezentaci krovové konstrukce, předstupující před dřevěné obklady stěn a podlah.

Rozměr obslužných podest topenišť byl vyznačen v zadláždění z ostře pálených cihel klasického formátu. Podlahy v přízemí jsou ve starší zaklenuté části provedeny jako cihelné, ve zbylých prostorách je položena keramická dlažba. Další prvky interiéru bylo nezbytné, vzhledem k poškození, provést nově jako repliky. Tak tomu bylo u venkovních oken, včetně kování a barevnosti. Vnitřní okenní křídla byla již zjednodušena a zasklena vakuovým dvojsklem. Dochované původní kované mříže byly repasovány, další byly provedeny jako kopie a ke všem oknům byly doplněny  masivní dubové parapety s drážkou a otvorem pro odtok kondenzované vlhkosti v provedení podle originálu, včetně osazení kovových kondenzačních nádobek pod parapety. Všechny dveře včetně dřevěných zárubní a kování jsou vyrobeny dle  jediných dochovaných původních dveří. Novotvarem je dřevěné samonosné schodiště, vedoucího ze středové síně do podkroví.

17.12.2010 naše Občanské sdružení Vošárna podepsalo se Státním zemědělským intervenčním fondem - Regionálním odborem v Opavě Dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR. Dotace se týká obnovy stávajícího oplocení - kamenné zdi z roku 1824 - a dostavby již zničené zdi. Celkové výdaje projektu jsou 631 981Kč, výše dotace je 541 783Kč. Práce se dokončily v prosinci 2012.

Tímto byla zvršena záchrana této kulturní památky a vzkazu našich předků. Zachoval se objekt, který přes 200 let tvořil dominantu obce a tak to bude i v dalších letech. Práce a zaujetí dobrovolníků z OS Vošárna nebylo zbytečné.
 

V Raduni 5.12.2012

Danuše Kouřilová, Rostislav Müller